Příchod swingové generace

Tančící pár (1940)

Koncem třicátých let dorazil i k nám americký swing, který se však na rozdíl od jazzu výrazně prosadil i u nás a zrodil vícero hvězd zpěváků nové generace a s ní konečně i výrazně větší zastoupení žen - zpěvaček (orch. K. Vlacha, sestry Allanovy, I. Zemánková, Z. Vincíková nebo J. Salačová). Generace, která už patřila 40. letům, kdy swing nahradil operetní styl zpěvu a potulné zpěváky, komiky a harmonikáře třicátých let.

Nástup swingu u nás nepřerušil ani nástup fašismu a další světové války, i když pro swingovou (coby americkou a příliš uvolněnou) hudbu, to úplně ideální podmínky nebyly. Čechy byly ale protektorátem a více, než swing byly Hitlerovi trnem v očích např. židé. Česká hudba a kultura se tedy dál přes určitá omezení v zábavě mohla do jisté míry přece jen dále rozvíjet. Také díky tomu, že České země nebyly válečnými boji nijak zvlášť postiženy (např. oproti sousednímu Polsku, které se vzepřelo Hitlerovi, který Varšavu srovnal se zemí). Naopak prezident Emil Hácha je raději v poklidu odevzdal do Německého protektorátu. (I když se vzdal předem prohraného odporu a vysloužil za to sobě i své vlasti od části veřejnosti nálepku zbabělce, možná tak uchránil třeba Prahu od podobného osudu... )

Ne všichni však drželi ústa a ti, kteří si dovolili kritizovat nový režim, byli rovnou zlikvidováni. Stejně dopadl i Karel Hašler, který byl umučen zvláště krutým způsobem, když ho nacisté nechali zmrznout pod proudem ledové vody. Kdyby tehdy někdo udělal mezi lidmi někdo anketu 'koho považujete za největší osobnost české zábavné hudby?', zcela jistě by většina lidí bez váhání jmenovala právě jeho, jak byl populární. (Navzdory tomu, že zpočátku i on sám, stejně jako mnozí jiní Češi, patřili k obdivovatelům a podporovatelům Hitlera v době, kdy ještě málo kdo tušil, co je ten člověk vlastně zač a k čemu svět dovede. Svět zkrátka pochopil až příliš pozdě, je to blázen a mnozí to ani vědět nechtěli, nicméně jim jeho rétorika vyhovovala).

Důvodem, proč americký swing v Čechách nějakou velkou hudební revoluci nezpůsobil, bylo možná i to, že česká kultura byla prostě postavena na jiných základech a tradicích. Ostatně, ani jazz u nás velkou revoluci nepřenesl, přestože se nakonec prosadil. Vidíme to ostatně i na postavě Karla Hašlera, nejoblíbenější osobnosti tehdejší populární hudby. Blíže, než k jazzu nebo swingu měl k šansonu, folku, lidové písničce či protestsongům. A nakonec asi nejslavnější český big band té doby - R.A. Dvorský, také nebyl vyloženě swingový...

Po skončení války už R.A.Dvorský se svých orchestrem nevystupoval, nicméně mladý Karel Vlach ano. Ten také patřil k jedním z mála, kterému s podařilo přežít i dobu nástupu komunismu po revoluci v roce 1948. Byly to už ale jen tři roky relativní svobody, takže dříve, než se česká populární hudba utlumená nacismem mohla znovu volně nadýchnout, byla vzápětí udušena novou zrůdnou ideologií... (Ostatně proti tomu všemu bylo obdbobí tzv. normalizace v 70. a 80. letech procházkou růžovým sadem).

Z éry swingu už řadu podobných českých nahrávek vycházelo tu a tam později v reedicích na LP deskách a dnes i na CD. Mnoho jich najdeme od vydavatelství Českého rozhlasu - Radioservis či z produkce Františka Rychtaříka. Některé jsou možná stále ještě v prodeji a mnohé další si mohou posluchači nově stahovat i ze serveru Supraphononline.cz v edici Historie psaná šelakem, jak jsem už uvedl.

A konečně jsme se dočkali, že alespoň malá část z mnoha tisíců starých gramodesek byla digitalizována a znovu tak zpřístupněna i posluchačům v dnešní době, jinak by byla zřejmě úplně zapomenuta. A mnohé další, které znovu oficiálně nevyšly, najdeme díky nadšeným sběratelům, kteří je sami digitalizovali, např. na Youtube. Pokud vlastníte sbírku velmi starých desek s nahrávkami, které jsou dnes nedostupné a ne které se již nevztahují autorská práva, jistě mnozí ocení, když je nabídnete k dispozici ke stažení – třeba právě přes Supraphon (kde na tom můžete mít i provizi), Youtube, apod…

Pokračovat