Vojenské pochody a dechovky

Ať žije republika! - Pop music po roce 1918

rok 1918 na Václavském náměstí v Praze

Evropa byla po skončení války v roce 1918 totálně vyčerpaná a rozvrácená jak hospodářky, tak kulturně. Rakousko, Turci a další bojující na jejich straně válku prohráli, což přineslo rozpad jejich říší - všechny národy v nich se mohly osamostatnit a vznikly nové nezávislé státy - republiky a mimo jiné, také Československo. (Idea spojení Čechů a Slováků do jedné republiky vycházela nejen z kulturní a jazykové blízkosti, ale především z faktu, že taková republika bude silnější. Čechy byli totiž stále pod silným vlivem Němců, stejně jako Slováci pod tlakem Maďarů). I nadále se ovšem budeme věnovat pouze populární hudbě na českém území. Zábavní (filmový a hudební) průmysl v zaostalém zemědělském Slovensku stejně v letech první republiky prakticky neexistoval a dokonce ještě až do 70. let zde byl jen málo rozvinutý.

Gramodesky, které již pomalu, ale jistě nahrazují fonoválce, které jsou na ústupu, u nás přestaly téměř vycházet, Ke konci desátých let po skončení války a vzniku samostatné republiky byl již zájem o podniky kabaretního a šantánového typu pryč. Přízemní zábava tohoto typu se přesunula pomalu do uzavřených veřejných domů a podobných pochybných podniků. Záhy byla rozpuštěna i Červená sedma (ve které mimochodem začínala i pozdější česká hvězda evropského formátu Anny Ondráková). Hudební průmysl se začne naplno rozvíjet až koncem 20. let, k čemuž přispěje i rozšíření rozhlasového vysílání a elektrický záznam zvuku. Ale to už je jiný příběh.

Repertoir na gramodeskách

Dáma s automobilem

První gramodesky s tehdy horkou novinkou amerického jazzu, se k nám sice importovaly v roce 1920, ovšem nebyl o ně mezi konzervativními českými posluchači stejně velký zájem. Zájem o kabaretní a šantánovou hudbu sice opadl, ale velkou většinu repertoáru na nich tvořily v první polovině dvacátých let dosud velmi žádané vojenské pochody, sokolské, dechovkové kapely a orchestrálky. Nechyběly však ani lidové popěvky, národní písně, melodramy a různé komické výstupy. Jedním z hlavních námětů byla samozřejmě nová republika, její oslava a budování, ale i kritika či stateční vojáci a legionáři ze světové války, které se těšili velkého respektu.

Gramodesky a gramofony byly stále dostupnější a i když ne ještě elektrické, většinou již bez trouby a byť stále plechovým, přece jen o malinko lepším zvukem. První desky s domácími orchestry přišly na trh v roce 1921 a s českými zpívanými nahrávkami o rok později. A jak jinak, patřily mezi ně i nahrávky se zpěvem Karla Hašlera, který se mezitím stal ředitelem české pobočky první poválečné zahraniční gramofonové firmy u nás - The Gramophonne Co. Nepočítáme-li různá 'jazzová' aranžmá a úpravy lidových skladeb a pochodů, které se často tvářily jako 'nová moderní' hudba, i když s jazzem neměly nic společného, tak se moderní jazzové nahrávky ve stylu charlestonu, shimi, floridy, foxtrotu a dalších tanců na deskách objevovaly jen výjimečně. Jazz nebyl právě tím, co by si čeští posluchači oblíbili, respektive zřejmě ani nevěděli pořádně co to je a tak tímto termínem označovali vše nové nebo staronové.

Jazzové kluby a rozhlas

Přesto u nás už v té době vznikaly z původních kabaretů a šantánů opravdové jazzové kluby a revue, kde se tato hudba hrála a ve kterých se mladí a nadšenci této hudby scházeli podobně jako v kavárnách koncem padesátých let, když na scénu přišel rokenrol. Také začínající a ještě velmi konzervativní rozhlas se vysíláním takových nahrávek v prvních dvou letech urputně bránil (a navíc rádio prakticky stejně skoro nikdo ještě neměl). Vysílat takové 'nekulturní' kousky jen tak pro zábavu bylo nemyslitelné. A vůbec vysílání jakékoli hudby reprodukované pouze z gramodesek bylo na počátku vysílání zcela vyloučeno. (Důvodem bylo ovšem i to, že také technicky to bylo složitější, takže i v pozdějších letech rozhlas vysílal hudbu většinou živě a hudbě z gramofonových desek byla vyhrazena vždy jen omezená doba.)

Jako perličku jen pro zajímavost dodejme, že Český rozhlas Radiojournal vysílal ve svém prvním roce 1923 denně jen od 19,15 do 21,00 hod. a Československo bylo po Velké Británii druhou zemí v Evropě, kde bylo rozhlasové vysílání zahájeno. V USA, kde vznikla vůbec první rozhlasová stanice, to bylo jen o tři roky dříve. Všechny velké stanice tehdy vysílaly na dlouhých vlnách (tj. na kmitočtech v pásmu 150 - 285 kHz), protože vládlo všeobecné přesvědčení, že dosah vysílače klesá se zkracující se vlnovou délkou.

Pokračovat