Opereta

Operetní šlágry a sladké synkopy

Začátkem 30. let česká populární hudba udělala ohromný pokrok ve svém rozvoji, který se rozběhl naplno hned po odeznění prvních let velké hospodářské krize, která nemohla nepatřit k dalším hlavním námětům textů písní - především v podání potulných pouličních zpěváků a harmonikářů.

Rozvíjet se samozřejmě začala rychle nejen hudba, třicátá léta znamenají prudký vzestup celé kultury a hospodářství, který byl touto krizí přerušen. Po jejím odeznění bylo české hospodářství na vzestupu, rádia a gramofony se staly běžnou výbavou každé lépe situované domácnosti... Americký jazz se pod roce 1930 rozpustil v předswingové sladké šlágry operetního typu a od konce 30. let z toho byl ten pravý swing a jeho vrcholné období.

Vývoj šel tak rychle, že se brzy i česká pop music vypracovala až na úroveň nejvyspělejších zemí Evropy. Zvukový film se stal běžnou záležitostí a filmové ateliery chrlily doslova jeden film za druhým, podobně jako nahrávací společnosti gramodesky (na rozdíl třeba od Slovenska, které bylo stále zaostalé a zábavní průmysl zde prakticky dosud neexistoval).

Z hudební produkce i u nás postupně zmizely křečovité, těžkopádné a obhroublé formy, uvolnila se a začala se kultivovat. Konečně začaly vznikat krásné melodie (většinou v rytmu valčíků a tanga) podkreslené lahodným souzvukem synkopických orchestrů a objevili se hudebníci, kteří byli schopní srovnat krok se světovou konkurencí (Bajo trio, Melody Boys). Byla to doba postupného velkého hudebního rozkvětu, ale české scéna si uchovávala svůj klasický poklidný charakter, navazující spíše na operetní a komický styl, než americké jazzové a swingové prvky.

Dlužno dodat, že výrazně ovlivněná byla také německým vkusem, neboť před válkou celou třetinu obyvatel České republiky tvořili Němci a němčina byla druhým nejčastějším jazykem, jakým zpívali i tehdejší čeští zpěváci – nikoliv angličtina tak, jako je tomu dnes, kdy někteří zpívají anglicky, i když jsou jejich nahrávky určeny třeba jen pro domácí obecenstvo. (Těžko říci proč, ale je to určitě škoda. Na druhou stranu, současná moderní angličtina je velmi ležérní a tvárná a lze za ní dobře schovat případné nedostatky, které by v jiných jazycích a zejména v češtině byly hned znát).

Opět si můžete poslechnout ukázky z původních šelakových gramodesek. Nemůže chybět něžný a podmanivý zpěv Tino Muffa, excelentní kousky orch. F. A. Tichého, největší miláček žen Jára Pospíšil či nejslavnější trampská skupina tohoto období - Ztracenkáři. Přidali jsme i Růžové psaníčko v laškovném podání „anděla s ďáblíkem v těle“, populární herečky evropského formátu Anny Ondrákové (viz fotoportrét výše):

Pokračovat