60. - 10. léta 20. st.

Jindřich Mošna (1837-1911)

Jindřich Mošna

Jedna z největších legend opery, divadla, ale i zábavných kupletů druhé poloviny 19. století. Zpěvák, komik, žonglér, akrobat, bavič, který již od roku 1855 zpíval již do kostelního sboru ve Vídni, kam odešel na zkušenou. Roku 1859 vrací do Prahy a slaví první úspěchy i na divadle. V šedesátých letech se dostal i do Národního divadla. Vrcholem jeho hereckého umění byly postavy tragikomické až tragické. Byl i prvním českým populárním zpěvákem, jehož hlas v roce 1891 zachytil Edisonův fonograf předváděný tehdy poprvé v Čechách na Jubilejní zemské výstavě v Praze. Stárnoucí umělec stačil ještě začátkem 20. století nahrát i několik gramodesek rádoby veselých historek, které však přes veškerou jeho úpornou snahu působí spíše tragikomicky. Budeme věřit, že jeho dřívější výkony byly výrazně kvalitnější.

František J. Frankl (1849-1888)

Jedna z prvních známých populárních postav zpěváků pražských šantánů. V 70. a 80. letech 19. století vystupoval především v kabaretech Aréna a Kravín. Často vystupoval jako imitátor židů.

Kmochova kapela kolínská

František Kmoch

Sokolská kapela Kolínská Františka Kmocha (1848-1912) založená v roce 1871 (zpočátku jen jako malý sbor trubačů) byla bezpochyby nejvýznamnějším hudebním tělesem té doby mezinárodního a světového formátu. O její popularitě se není třeba ani zmiňovat. Fr. Kmoch bývá označován za zakladatele české dechovky, který mnohé inspiroval a podnítil tak vznik mnoha dalších kapel. Ovšem nejen česká a moravská lidová dechová hudba tvořila repertoár jeho kapely, byly to především tehdy velmi oblíbené vojenské pochody a národní písně. Kmochova kapela byla sice jednou z mnoha a ani nehrála populární hudbu v pravém slova smyslu, přesto jí uvádíme, neboť i dechovka vlastně jakožto zmodernizovaná lidovka do zábavné hudby tehdy patřila, a vzhledem k jejímu významu ji nelze opomenout. Jejich první nahrávky, které vyšly na fonoválcích, ale také prvních gramodeskách různých firem se dlouho nedařilo objevit a teprve až v nedávné době se našlo na osmdesát snímků.
oficiální web festivalu

Josef Wanderer (1859-1928)

Nejčastější umělecký partner J.Š. Malostranského. V pražských šantánech vystupoval již od roku 1877. V době před první světovou válkou byl autorem kupletů a scének provozovaných v pražské zpěvní síni U Lhotků. Od roku 1918 po válce pak vystupoval hlavně v karlínském Varieté. Podobně jako Malostranský vydával vlastní edici kupletů a zahrál si ve dvou němých filmech. Gramodesek s jeho nahrávkami se však zachovalo poměrně málo.

Alfréd B. Kohn (1854-1917)

Alfred Kohn

Nejpopulárnější židovský zpěvák a komik, který pořídil i několik nahrávek na gramodesky. V roce 1908 v pražském hotelu De Paris založil kabaret Bataclan, který byl v provozu pak až do roku 1924.

František Leopold Šmíd (1848-1915)

F.L. Šmíd

Legenda nejen pražských zpěvních síní a šantánů, velký rival J. Mošny. Zpočátku kočoval s různými divadelními společnostmi, v roce 1874 získal divadelní koncesi a po roce 1880 se usadil v Praze, kde později zřídil v zahradě hostince U zlatého soudku v Ostrovní ulici úspěšný zábavní podnik, který nazval První pražský šantán. Řídil i celou řadu dalších divadelních a kabaretních společností, vydával několik zábavných časopisů a kupletů. V roce 1913, kdy začínala být éra kabaretů pomalu na ústupu, prostředí šantánů opustil a stal se majitelem biografu. Na gramodeskách se zatím našly jen tři jeho nahrávky natočené v roce 1903.

Josef Šváb-Malostranský (1860-1932)

Josef Šváb Malostranský

Legendární kabaretní bavič, všestranný umělec, ale i vydavatel četných kupletů. Účinkoval v řadě různých kabaretů, ale především ve smíchovském Švandově divadle a v Malostranské Besedě. Od roku 1887 vedl vlastní nakladatelství, knihkupectví a papírnictví v malostranské Mostecké ulici. Jako režisér, scenárista i amatérský herec je podepsaný u mnoha němých filmů od roku 1898 (sám se označoval za prvního českého filmového herce) a na sklonku svého života se ještě stačil mihnout v několika filmech zvukových (Když struny lkají, Kariéra Pavla Čamrdy, Kantor Ideál a Pepina Rejholcová). Mimochodem znal se i J. Nerudou a jeho neteří byla Zita Kabátová. Stejně jako J. Mošna byl i on prvním umělcem, jehož hlas zachytily na Jubilejní výstavě fonoválce. Ty se sice nedochovaly, ale našlo se prozatím alespoň několik gramodesek s jeho nahrávkami.

další zpěváci např.:

Rudolf Innemann, Vilém Heš

Pokračovat