Pod rudou hvězdou v 50. letech

Vpřed, soudruzi, směle

Skutečná a opravdová krize nenastala ani tak za fašismu, ale až s dlouho připravovaným komunistickým pučem v roce 1948. Komunisté okamžitě všem sebrali a zabavili jejich podniky a znárodnily je. Všecky nahrávací gramofonové firmy samozřejmě zanikly také a veškerá hudební produkce patřila nově vzniklému národnímu podniku Supraphon.

Pokud se týká repertoáru, vznikly komise, které přísně hlídaly, aby hudba 'sloužila pracujícímu lidu' a nedostalo se do nic závadného. Vše co jen trochu zavánělo 'buržoazními manýry' bylo zakázáno nebo postupně, ale důrazně utlumeno. Mnoho umělců, pokud neodešli do emigrace, bylo pozavíráno a vězněno (R. A. Dvorský) či alespoň jim byla zakázána umělecká činnost a byli donuceni zpívat jinou hudbu nebo vykonávat dělnické profese (I. Zemánková, J. Salačová). Naopak téměř povinné byly politické masové budovatelské písně oslavující světlé zítřky, práci pro vlast a stranu a z rozhlasu nebylo možné slyšet nic jiného.

Rádio z roku 1951

Toto byly asi největší 'hity': Píseň kombajnistů, Píseň práce, Píseň o Fučíkovi, Kupředu - zpátky ni krok, Píseň práce, Píseň proudových stihačů, Píseň Leninské výzvy, Píseň rudých námořníků, Píseň rudých sportovců, Rudý prapor, To je strana, Vpřed soudruzi směle a mnohé další šlágry, především hit největší - komunistická Internacionála, která se stala hymnou komunistů. Možná málo kdo z nás později narozených si asi už dnes dokáže takovou dobu představit. Jiné žánry - kromě folklóru, který byl naopak komunisty podporován a nezřídka využíván k propagandě režimu a světlých radostných zítřků, prakticky neexistovaly nebo byly vytlačeny mimo hlavní proudy.

Netřeba ani dodávat, že interpretů populární hudby bylo tehdy u nás snad ještě méně, než ve dvacátých letech. Obrat přišel až s nástupem nové generace a nového stylu na začátku šedesátých let. Dáme si alespoň jeden top hit za všechny. Jako ukázka myslím, že to stačí.

Jedním z mála, kdo hon na čarodějnice přežil, byl tehdy ještě stále začínající Rudolf Cortés, ovšem už v tu dobu velmi populární. Jednoznačně preferována byla však lidová hudba a zejména ony masové, budovatelské písně. Po smrti tak velkých soudruhů jakými byli Kl. Gottwald a J.V. Stalin byl swing již znovu tolerován, zejména u ideologicky přizpůsobivých či ideologicky spolehlivých interpretů.

Pokračovat